2007 Rozhovor pro Vyškovský deník

Rozhovor pro Vyškovský deník sepsaný po otevření nového sportovního areálu před sokolovnou v červnu  2007.

 

ŠÁRKA DUBSKÁ

 

Orlovice jsou sice malá vesnice s pouhými třemi stovkami obvyvatel, ale neuvěřitelná polovina z nich je členy tělovýchovné jednoty Sokol. Dlouholetou a bohatou sportovní tradici a nadšení může Orlovicím závidět leckterá větší obec.

Právě v těchto dnech si orlovičtí připomínají pětadevadesáté výročí založení organizované tělovýchovy.  I v současnosti obec sportem přímo žije. Široko daleko je známý běh po schodech. Sportovci se mohou pochlubit úspěchy ve volejbalu, ve stolním tenisu a dalších  odvětvích.  Po létech si splinili svůj sen a vybudovali moderní hřiště.

O sportování ve své obci hovoří předseda tělovýchovné jednoty sokol Ing. Jiří Růžička, který je v jejím čele čtvrt století.

 

Jak dlouhá je sokolská tradice v Orlovicích?

Letos je tomuprávě pětadevadesát roků, kdy se čtrnáctého července 1912 sešla v Orlovicích parta pokrokových mladých lidí,  sportovců, na ustavující schůzi Sokola a sepsala protokol  o založení „Kroužku“ pro založení Sokola. Cvičilo se pod širým nebem v zahradě u pana Macha a to na vypůjčené hrazdě od sokola z Medlovic a s jednou pětadvacetikilogramovou činkou, se kterou zápolíme na sokolovně dodnes. Velký rozmach sportovní tělovýchovné a zájmové činnosti pokrokové mládeže však nastal až po první světové válce.

 

Své výročí oslavila také sokolovna.

Myšlenka výstavby sokolovny se začala realizovat před šedesáti lety.  Na výborové schůzi v únoru 1947 navrhl řídící učitel Obhllídal, aby  pokladní hotovost patnáct tisíc korun byla převedena na spořitelní knížku „Spolku pro vybudování sokolony“. Výstavba sokolovny znamenala největší událost v historii tělovýchovné, kulturní i společenské činnosti v obci. Sokolovna je dodnes srdcem vesnice a pulsuje ve správném rytmu.

 

Jak  je sokolovna vytížená?

Otevřena je sedm dní v týdnu.  Pondělí a čtvrtek patří ženám, úterý a pátek mužům, středa stolnímu tenisu, sobota a neděle pak mistrovským soutěžím. V létě je to  odbíjená a v zimě stolní tenis. V trénincích se začíná s nejmladšími a končí v pozdních hodinách ti nejvýkonnější sportovci.  Samozřejmě sokolovna slouží všem i nejrůznějším společenským setkáním. Je velmi těžké financovat provoz takového zařízení, ale zatím se to daří.

 

Kolik družstev se věnuje stolnímu tenisu a odbíjené?

V odbíjené Orlovice reprezentuje v sezoně 2006-2007 pět družstev.  Ve stolním tenise tři.  V umístění si nevedeme  špatně, například dorostenky jsou na prvním místě, ženy na třetím. U mužů jsme letos polevili, protože jsme budovali sportovní areál. Ale jinak patříme mezi nejlepší mužstva v okresním přeboru. Už se dneska jen usmívám při  vzpomínce, že první mistrovský zápas dorostenců jsme odehráli v bílých tričkách s čísly napsanými modrou křídou.

 

O Orlovicích lze bez nadsázky říct, že jsou baštou volejbalu. Jak dlouho se u vás volejbal hraje?

S opravdovým volejbalem jsme začali už před čtyřiceti lety. Nebyli jsme tenkrát rozhodnuti hned pro volejbal. Populární je u nás stolní tenis. Ale co na hřišti? Fotbal se hraje v sousedních Moravských Málkovicích. Hokej, to je krátká a nejistá sezona, drahá výbava. Gymnastika je zase sport pod střechou. Nakonec jsme vybrali volejbal, bezkontaktní, všestranně zatěžující kolektivní hru.

 

A jak se u vás daří tenisu?

V průběhu celého léta tradičně probíhá soutěž v tenise jednotlivců o umístění na žebříčku. Je velice náročná. O každé místo se tvrdě bojuje, a to tak, že vítěz si mění místo s poraženým. V tabulce je deset hráčů a poslední musí bojovat o udržení s dalšími vyzyvateli. V posledních létech se na prvních místech objevují jména Ivana Růžičková, Jaroslav Kříž a Pavel Závodný.

 

Můžete se pochlubit úspěchy i v jiných sportovních odvětvích?

V oblasti sportu pro všechny se naši mladí sportovci velice dobře prezentují na okresních, krajských i celorepublikových soutěžích v orientačním a poznávacím běhu. Nejlépe si vedou Jakub Kříž a Václav Matulík v kategorii starších žáků a v letošním roce již v kategorii dorostenců.

 

Setkáváte se i mimo sportovní kolbiště?

Mimo sportovní činnost organizujeme výlety do přírody, společné stanování i s těmi nejmladšími. Při ukončení školního roku a pak při jeho zahájení pořádáme společná setkání při táboráku. Všech společenských akcí se zúčastňují celé rodiny společně s přáteli i z jiných vesnic i s  chalupáři, kteří se také zapojují do dění na vesnici. 

Pravidelně každý rok osmého května pořádáme poznávací výlet členitým terénem kolem obce. V průměru se ho zúčastňuje  osmdesát lidí.  Vždy jsou pro děti připraveny různé soutěže, poznatky o přírodě, historii jednotlivých míst v okolí vesnice a hledání pokladu, včetně společného opékání špekáčků.

 

Doby, kdy se u vás pořádalo několik plesů jsou už dneska pryč. Jak je to dnes?

Dnes jako jediní pořádáme  v obci každoročně sportovní ples s bohatým programem, tombolou a pohoštěním. A samozřejmě následující neděli i maškarní karneval pro děti.

 

Jaké je věkové rozmezí vašich členů?

Nejmladšími členy jsou žáci prvních tříd.  Nejstarší členkou je Josefka Graclíková , která věnovala a ještě věnuje tělovýchovnému hnutí v Orlovicích veškerý svůj volný čas i duši. Je to taková naše druhá máma. Zrovna slaví sedmasedmdesát let, tak bych jí rád popřál hodně zdraví.

 

Proslulá je vaše soutěž v běhu po schodech.

Táměř před deseti lety jsme zavedli tak zvané  Orlovské hry, které mají dvanáct disciplín. Odehrávají se v průběhu celého roku. Účastníci jsou odměňování po každé disciplíně a jednou za rok jsou na výroční členské schůzi TJ vyhlašování celkově nejlepší sportovci. Soutěžíme například ve střelbě ze vzduchovky, ve zdolání překážkové dráhy v terénu, hasičské zdatnosti, měříme nejlepší výskok a tak podobně. Běh po sto sedmašedesáti schodech ke kostelu,  pozůstatku hradu Orlova, patří k těm fyzicky nejnáročnějím a zároveň divácky nejatraktivnějším.

 

Co považujete za největší úspěch za dobu vašeho předsedování?

Splnili jsme si dlouholetý sen v podobě moderního hřiště. Nebylo vůbec snadné sehnat peníze. Nakonec jsme získali    třímilionovou státní dotaci.  Dvousettisícovou částkou přispěla také obec a sto šedesáti tisíci korunami tělovýchovná jednota. Pro veřejnost jsme jej otevřeli před několika týdny. Takový moderní areál sem měl patřit už dávno. Jsem rád, že naše dlouholetá činost na poli sportovním i společenském byla odměněna a že se nám konečně po létech podařilo zajistit sportování na patřičné úrovni. Děkuji jménem nás sportovců i občanů naší vesnice všem nejmenovaným, kteří přispěli k vybudování tohoto moderního sportovního stánku.  

 

Můžete nám nový sportovní areál popsat?

Staré pískové hřiště bývalo věčně zablácené. Dnes jej nahradilo sportoviště s umělým povrchem, kde se dá hrát i bezprostředně po dešti. Hřiště je víceúčelové pro nejrůznější druhy sportů od volejbalu, košíkové, přes tenis, floorbal, nohejbal, až po plážový volejbal. Nezapomnělo se ani na zimní období na ledovou plochu pro bruslení.Celý areál je projektován tak, aby sloužil těm nejmenším, méně zdatným i těm starším, vysoce zdatným sportovcům.

 

Chystáte se opravit i dětský koutek?

Kolotoč a houpačky už dětem slouží mnoho let a podle toho také vypadají  Samozřejmě, že máme v plánu je opravit a atrakce rozšířit. Ale vše záleží jen na penězích. Každopádně chceme na tom pracovat postupně v nejbližší době.

 

Máte problémy získávat vedoucí oddílů?

Celoroční program je pro cvičitele a trenéry velice náročný. Práce je to dobrovolná, neplacená, náročná na čas, odbornost i zodpovědnost. Není vůbec jednoduché aktivovat lidi pro společnou věc. Zatím se nám daří získávat rodiče sportujících dětí. Chtěl bych jim všem poděkovat. Tato činnost určitě není marná. Je ku prospěchu všech, hlavně našich dětí.

 

Co vás na této práci těší?

Potěší mě každé dobré dílo a nejen ve sportu, každý dobrý výsledek  jednotlivce v soutěži, ale hlavně družstva. Radost mám i z prohraného zápasu, když vím, že do hry jsme dali vše. Hlavně mě těší, že i mladí si považují tohoto stánku a pomáhají jej udržovat v pořádku a čistotě. Upřímně jsem byl dojat veřejným poděkováním mých sportovních kolegů a kamarádů – spolubojovníků při otevření našeho areálu před sokolovnou.